SHRNUTÍ

Již je tomu více než sedm let, co začala válka v Afghánistánu, a odchod spojeneckých vojsk je stále v nedohlednu. Afghánistán se stále nedaří stabilizovat a zajistit tak bezpečí v zemi. Příčina tohoto stavu je způsobena 5 hlavními problémy. Tím prvním je špatná strategie, se kterou do Afghánistánu spojenci vstupovali. Druhým je neochota evropských zemí se více zapojit do války. Třetím důvodem je neutichající odpor Talibanu. Čtvrtým problémem je, že Afghánistán je drogová supervelmoc, a poslední příčinou je Pákistán.

Špatná strategie
Podle analytiků se válka v Afghánistánu táhne už tolik let, protože spojenci nevyužili okamžitého úspěchu, kterého dosáhli na konci roku 2001.
Západní velmoci v čele s USA sice rychle dobyly hlavní město Kábul a svrhli vládu. Do čela země se postavil Hamid Karzai, který spolupracoval s USA v boji proti terorismu. Z počátku se mu zemi podařilo částečně sjednotit a stabilizovat. Začali tam probíhat demokratické volby, ale sestavení vlády trvalo příliš dlouho a Taliban se mezitím vzpamatoval a nabral opět na síle. Navíc se k nim přidávají i místní občané, kteří jsou nespokojeni se stávající situací, která se stále nelepší ani s novou vládou a také mají výhrady vůči neislámskému západu.
Kvůli nezdarům s pokusy o konec války se stále častěji ozývají hlasy vrcholných představitelů států nebo armády, které tvrdí, že už se nechystají válku vyhrát, ale že jde pouze o snížení vlivu Talibanu natolik, aby si s ním poradila afghánská armáda. A především začali spojenci přehodnocovat své dosavadní postupy a strategie, které nevedou k úspěchu.
Jedním z prvních problémů bylo, že se nepodařilo dostat finanční humanitární pomoc až k tomu poslednímu Afghánci, a to kvůli dvěma důvodům. Tím prvním byla velká roztříštěnost finanční pomoci, která proudila do Afghánistánu po pádu Talibanu. Mezinárodní společenství nevěděli, jak do země, která je poškozena téměř třicetiletou válkou, dostat peníze pro ty, co to opravdu nejvíce potřebují. Nyní už se ponaučili a přehodnocují své kroky, jako například, že ne všechno se dá distribuovat skrze vládu, protože ta je velmi zkorumpovaná. A druhým problémem je, že peníze od velkých dárců, se skrze zprostředkovatele této pomoci vrací zpět do země, z které tito dárci pocházejí.
Dalším velkým problémem je neefektivní využívání darovaných peněz. Budují se velké projekty jako je například infrastruktura, ale to Afghánci nevidí. Nová strategie se musí zaměřit na obyčejné lidi. Musíme Afghánce přesvědčit o tom, že to co děláme, děláme pro ně. Musí cítit, že se nemusí každý den prát o živobytí a bát se, že neuživí rodinu, protože jídlo jim zajistí peníze získané z mezinárodních podpor.
Obrovskou chybou bylo, že na těžce dobytých územích se nevybudovala žádná civilní infrastruktura a občanská společnost a Taliban se tak mohl po čase opět vrátit. Proto se musí postupovat podle nové strategie a to tak, že na dobytém území se musí ihned investovat do rozvoje. Vláda se musí zajímat o tyto lidi a tím si je získá na svou stranu.
Podle Jaap de Hoop Scheffer, generálního tajemníka NATO, je nejdůležitějším úkolem zajistit bezpečné prostředí pro rekonstrukci a obnovu státu. Afghánská vláda se musí snažit o vymícení korupce, posílení právního státu a o zničení narkomafie. Dále se NATO musí zaměřit na trénování a vyzbrojení nové afghánské armády.
Podle Baracka Obami, budoucího prezidenta USA, je Bushův plán na vybudování demokracie západního vzoru v Afghánistánu nemožné. Proto se bude snažit o vytvoření stabilního státu, který nebude podporovat islámské extremisty a neohrožovat tak americké zájmy.

Neochota Evropy
Evropské státy jsou každou chvíli pod kritikou USA za to, že stále nejsou schopni posílit stavy svých vojsk v Afghánistánu natolik, aby ovládali jim svěřené území. Nyní v zemi operuje přes 50 000 spojeneckých jednotek a jejich generál žádá o jejich navýšení. Ovšem jeho žádost evropské státy přijímají většinou negativně. Itálie a Španělsko jsou zásadně proti a Německo pošle pouze jeden až čtyři tisíce vojáků a to pouze do oblastí, kde je klid. Hlavní příčinou je údajné riziko civilních ztrát a také větší ohrožení vojáků.

Taliban
Druhým důvodem neúspěšné války je samozřejmě Taliban. Toto militantní hnutí zpočátku rychle ztratilo kontrolu nad Afghánistánem, které ovládalo. Ale díky nové strategii a přechodu na partyzánskou válku je v současnosti nejsilnější od 11. září 2001.
Už nebuduje velké základny, které byly lehkým terčem pro americké bombardéry, ale využívá znalost hornaté a nepřístupné krajiny své země. Bojovníci se sdružují do malých skupin, a díky tomu zapadnou do každé vesnice. Vyhýbají se přímým střetům a raději přepadávají kolony aut. Pokládají miny na cesty a nyní převzali i strategii teroristů z Iráku, která je velmi účinná a není proti ní obrany. Začali se sebevražednými atentáty. Vojáci USA a NATO si s nimi neví rady a při jejich útocích často umírají nevinní civilisté.
Navíc díky radikální strategii, v podobě silného zastrašování místních obyvatel, získává stále nové členy. Protože lidé mají strach a nemají peníze. A tak jim nezbývá nic jiného než se přidat na stranu vzbouřenců.
Taliban stále odmítá jakákoli jednání o míru, dokud všechny spojenecké jednotky neopustí zemi. O přehodnocení jejich stanoviska se pokouší afghánský prezident Hamid Karzai, který se snaží využít změn, kterých Taliban během posledních 7 let prošel, kdy do čela se dostali umírněnější vůdci, a ty se právě snaží dostat na svou stranu.

Drogy
Velkým problémem jsou také drogy. Z Afghánistánu se stala narkotická velmoc. Vyrábí se tam přes 90% světových zásob heroinu, který má cenu miliard dolarů. Výroba drog je ještě větší než před invazí. Země je zpustošená válkou, lidé jsou chudí a pěstují mák setý, tedy to co jim zaručí největší obnos peněz. Drogoví dealeři jsou potom hlavními sponzory povstalců, kteří jejich peněz dokážou efektivně využít na nákup nových min a zbraní. Tento problém si dobře uvědomují jak spojenci, tak i místní vláda. Ta připravila plán na zlikvidování makových polí. Pomocí peněz od USA chce každému zemědělci dát semena a umělé hnojivo a pomocí kampaně je chce přesvědčit, aby začali pěstovat jiné plodiny. Když neuposlechnou a budou pěstovat mák dál, tak vláda zakročí a zničí jím úrodu, aby zabránila výrobě drog a následné podpoře povstalců.

Pákistán
Další příčinou, proč je invaze neúspěšná, je Pákistán. Tento soused nemá pod kontrolou hranice s Afghánistánem a toho využívají povstalci. Po každém útoku se utíkají schovat za hranice, kde na ně spojenecké jednotky nemohou. Pákistán nechce dovolit, aby se válka přesunula na jeho území. A po několika případech, kdy americké jednotky pokračovali v pronásledování povstalců až za hranice Pákistánu, vydal povolení svým vojákům střílet na Američany.
Nově zvolený prezident USA Barack Obama si je tohoto problému dobře vědom, a proto chce co nejdříve začít jednat s Pákistánem o rozšíření bojů na jeho území, konkrétně do Vazíristánu. To po něm požaduje náčelník spojených štábů Mike Mullen, který řekl, že je nezbytnou podmínkou zničit bezpečné tábory Talibanu v Pákistanu, pokud chceme válku vyhrát.
V nedávné době dokonce afghánský ministr obrany usiloval o vytvoření společné afghánsko-pákistánské armády, která by hlídala jejich společnou hranici, neboť jejich vztahy jsou na nejlepší úrovni za posledních několik let. Navíc Pákistán, tento problém s pohraničím, začal brát konečně vážně. Uvědomil si, že lidé co se snaží destabilizovat Pákistán, jsou ti jedni a ti samí co ti, co se o stejnou věc pokouší v Afghánistánu. Ovšem nedávné teroristické útoky v indické Bombaji a následná reakce Pákistánu, který chce přesunout část své armády k hranicím s Indií, plán na společnou armádu ohrožuje.

I když je problému v Afghánistánu dost. Tak to USA už musí dotáhnout do konce, a to i za cenu velkých ztrát. Nestabilizovat Afghánistán by znamenalo skvělé útočiště pro islámské fanatiky, kteří by tak mohli stále častěji podnikat útoky podobným těm z v USA či Madridu. Demokracie západních zemí není přizpůsobena na boj s terorismem, a proto se to musí vyřešit jednou provždy v Afghánistánu.